Provozova­telé tep­lá­ren vloni investovali do snížení emisí 2 miliardy korun


Tisková zpráva ze dne 7. ledna 2020 (Praha): V loňském roce investovali provozova­telé tep­lá­ren do eko­lo­g­iza­ce provozů snižující emise další více než 2 miliardy korun. Od roku 2013 si modern­iza­ční investice v tep­lá­renství vyžádaly již přes 23 miliard korun a budou pokračovat. Emise oxidu siřičitého a prachu z tep­lá­ren díky tomu klesly mezi lety 2013 a 2018 o více než polovinu, emise oxidů dusíku pak o 37 %.


„Celko­vé investice tep­lá­renských společností do snížení emisí od roku 2013 již přesáhly 23 miliard korun a výrazně se projevily na snížení emisí,“ komentuje aktuální statistická data z tep­lá­ren, které jsou členy Teplárenského sdružení ČR, předseda výkonné rady Tomáš Drápela a pokračuje: „Naplnil se náš odhad před 5 lety, že teplárny budou potřebovat přes 20 miliard na splnění přísných eko­lo­gických limitů podle směrnice o prů­my­slových emisích.“ Ty začnou platit od poloviny letošního roku. V roce 2021 dojde k dalšímu zpřísnění emisních limitů a provozova­telé tep­lá­ren budou muset používat nej­lepší dostupné techno­­lo­gie. Pro střední a menší tep­lá­renské zdroje s tepelným příkonem do 200 MW platí přechodné období do konce roku 2022.
 
Výsledkem miliardových investic tep­lá­ren je zásadní snížení emisí znečišťujících látek do ovzduší. V případě oxidů dusíku klesly emise v roce 2018 oproti roku 2013 o 37 %, v případě prachu a oxidu siřičitého dokonce o 51 %.
 
„Modern­iza­ce tep­lá­ren bude pokračovat až do roku 2022, kdy končí přechodné období pro některé střední a menší teplárny. Paradoxně budou muset dodatečné investice provést i některé již eko­lo­g­izo­vané velké teplárny, které provedly investice jako první. V průběhu období pro jejich modern­iza­ci se totiž dále zpřísnily emisní požadavky na nej­lepší dostupné techno­­lo­gie tedy BAT z anglického Best Available Techniques,“ vysvětluje Tomáš Drápela.
 
Podíl tep­lá­ren na celko­vých emisích prachu je dnes již minimální, větší podíl než celá ener­ge­tika má i zemědělství s lesnictvím. Emisím prachu jasně dominují lokální topeniště, jejichž emise navíc rostou. Podle ČHMÚ v roce 2014 lokální topeniště vypustily 29 480 tun prachu a v roce 2017 dokonce 29 680 tun prachu, tedy 55 krát více než teplárny, které jsou členy Teplárenského sdružení ČR. Ty přitom zásobují teplem 1,3 milionu bytů. To je dvakrát více než domácností, které využívají lokální topeniště na pevná paliva, těch je cca 630 000. Emise prachu na jednu vytápěnou domácnost jsou u lokálních topenišť na pevná paliva až 100 krát větší než v případě domácností připojených na uhelné teplárny.
Paradoxně mnohem čistší tep­lá­renské zdroje musí platit emisní poplatky, zatímco lokálních topenišť se tato povinnost netýká. Stát tak eko­nomicky podporuje eko­lo­gicky méně vhodné způsoby vytápění.
„Naprosto dominantním původcem jemných prachových částic PM2,5 jsou u nás stále lokální topeniště, tedy domovní kotle, kamna a jiné zdroje spalující pevná paliva (uhlí nebo dřevo). V roce 2017 vypustily domácnosti z lokálních topenišť přes 74 % emisí jemného prachu, to je dvacetkrát více než celý sektor veřejné ener­ge­tiky a výroby tepla, který se na nich podílel 3,5 %. Podíl domácích topenišť na emisích rakovinotvorného benzo(a)pyrénu činil dokonce 98 %,“ upozorňuje Martin Hájek, ředi­tel Teplárenského sdružení ČR.
 
Byt v bytovém domě připojeném na uhelnou teplárnu s BAT techno­­lo­gií „vypustí“ za rok do ovzduší 0,1 kg prachu. Při vytápění eko­lo­gicky nej­méně vhodným prohořívacím kotlem na pevná paliva vypustí rodinný domek (a je jedno, zda se v něm topí uhlím nebo dřevem) za rok do ovzduší i při provozování v optimálním topném režimu minimálně 65 kg prachu. Při nedokonalém spalování a použití „nevhodných“ paliv to však podle Energetického výzkumného centra v Ostravě může být i přes 300 kg ročně. To je ekvivalent množství prachu z 3000 domácností napojených na uhelnou eko­lo­g­izo­vanou teplárnu, tedy více než osmitisícové město, například Třeboň, Příbor nebo Semily.