Teplárenské sdružení České republiky - titulní strana
sdružení podnikatelů v teplárenství
English

Pro členy >> Legislativa >> Odpojování od SZTE

Problematika „odpojování“ od soustav zásobování tepelnou energií

V této sekci naleznete základní přehled, který má sloužit k rychlé a přehledné orientaci v problematice odpojování od dálkového vytápění. Přináší popis, vysvětlení a doporučení k procesu odpojování včetně přehledu legislativy, judikatury a dalších významných dokumentů rozdělených na následující okruhy:

 
 
Legislativa

Odpojování od soustav zásobování tepelnou energií je proces, který má probíhat podle jasných pravidel. Tato pravidla jsou stanovena zejména zákonnými předpisy. Bohužel se nejedná o jeden zákon, ve kterém by byla tato pravidla přehledně obsažena na jednom místě, ale v podstatě o čtyři zákony, na které jsou navázány ještě jejich prováděcí předpisy. Tyto zákony navíc náleží do působnosti různých ministerstev, což ještě víc komplikuje situaci.
Jedná se o následující právní předpisy:
  • V gesci Ministerstva průmyslu a obchodu:
    • Zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů.
    • Zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů.
  • V gesci Ministerstva životního prostředí:
    • Zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů.
  • V gesci Ministerstva pro místní rozvoj:
    • Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.

 
 
Výklad pojmu „odpojení“

Základním předpisem v problematice odpojování je energetický zákon (dále také jen „EZ“), konkrétně § 77 odst. 5 EZ a související ustanovení. Toto ustanovení nepoužívá pojem „odpojení“, avšak slovní spojení „změna způsobu dodávky nebo změna způsobu vytápění“. Nejedná se o změny vytápění, které se netýkají dálkového vytápění, tedy např. situace, kdy si fyzická osoba namísto kotle na uhlí pořídí kotel plynový apod. I podle judikatury není důležité, o jak velkou změnu se jedná, zda o změnu vytápění v celém odběratelově objektu, nebo jen v jednom jediném bytě. Odpojení od soustavy zásobování tepelnou energií (SZTE) je jednou z možných změn způsobu vytápění. I v případě, že je objekt stále fyzicky připojen na SZTE, ale současně je instalován další zdroj, jedná se o změnu způsobu vytápění.
O změnu způsobu vytápění se jedná i v případě zřízení náhradního nebo jiného zdroje vytápění. Energetický zákon ve svém § 77 odst. 4 EZ stanoví podmínky pro zřízení a provozování náhradního nebo jiného zdroje tepelné energie. Náhradní zdroj doplňuje nebo částečně nahrazuje využití zdroje hlavního, tj. o náhradní zdroj může jít pouze, pokud je uzavřena smlouva o dodávce tepelné energie, jinak se jedná o jiný zdroj. Z projektové dokumentace by mělo být zřejmé, zda je daný zdroj projektován pro pokrytí maximální spotřeby tepla v objektu, může být provozován samostatně nebo je naopak projektován k paralelnímu provozu s jiným zdrojem tepla.
Odběratel tepelné energie, který hodlá zřídit nebo provozovat náhradní nebo jiný zdroj tepelné energie, musí uzavřít písemnou dohodu s držitelem licence na rozvod tepelné energie. Náhradní nebo jiný zdroj tepelné energie přitom může být propojen s rozvodným tepelným zařízením nebo i dodávat do tohoto zařízení tepelnou energii, ovšem postačí i pouhá možnost ovlivnění jeho provozu, teplonosné látky v rozvodném tepelném zařízení nebo jejích parametrů.
Pokud je dodávka dlouhodobě přerušena ventilem opatřeným plombou a není uzavřena smlouva o dodávkách tepelné energie, nejedná se o odpojení. Rozhodující je, zda je odběrné tepelné zařízení fyzicky připojeno k rozvodnému tepelnému zařízení a splňuje podmínky uvedené v § 76 EZ, pak může být dodávka tepelné energie kdykoli obnovena a dodavatel tepelné energie má dokonce povinnost ji za stanovených podmínek obnovit.

 
 
Nutnost vedení stavebního řízení při odpojení

Podle ustanovení § 77 odst. 5 EZ je možné provést změnu způsobu dodávky nebo změnu způsobu vytápění pouze na základě stavebního řízení. Nestačí tedy ani ohlášení ani jiný způsob uvedený ve stavebním zákoně, je nutné mít stavební povolení k tomu, aby bylo možné provést tuto změnu.
Dále ustanovení § 77 odst. 5 EZ stanoví jako podmínku možnosti provedení změny souhlas orgánů ochrany životního prostředí a soulad s územní energetickou koncepcí. Souhlasem orgánů ochrany životního prostředí konkrétně v praxi znamená vydání závazného stanoviska odboru ochrany ovzduší, které je vydáno jako nezbytný podklad pro stavební řízení. Ovzduší je tou složkou životního prostředí, které se potenciálně změna způsobu dodávky nebo změna způsobu vytápění vždy dotýká.
Územní energetickou koncepci jsou na základě § 4 zákona o hospodaření energií povinni přijmout kraj a hlavní město Praha. Může si ji však pořídit i obec nebo městská část hlavního města Prahy. Územní energetická koncepce vytváří podmínky pro hospodárné nakládání s energií; zohledňuje potenciál využití systémů účinného vytápění a chlazení, zejména pokud využívají vysokoúčinnou kombinovanou výrobu elektřiny a tepla, a vytápění a chlazení využívající obnovitelné zdroje energie tam, kde je to vhodné. Územní energetická koncepce může stavebnímu úřadu poskytnout dobré vodítko pro posouzení situace v daném území přesto, že stanovit přednost dálkového vytápění před jiným způsobem vytápění lze jen nezávazně.

 
 
Působnost orgánu ochrany ovzduší

Orgány ochrany ovzduší mají k vydání závazného stanoviska pro stavební řízení stanovenou působnost rovněž v zákoně o ochraně ovzduší. Jedná se zejména o § 11 odst. 2 tohoto zákona, podle kterého krajský úřad vydává závazné stanovisko k provedení stavby vyjmenovaného stacionárního zdroje (spalovací stacionární zdroj s výkonem více než 0,3 MW) k řízením podle stavebního zákona. K  umístění, provedení a užívání stavby nevyjmenovaného stacionárního zdroje vydává závazné stanovisko obecní úřad obce s rozšířenou působností podle § 11 odst. 3 zákona o ochraně ovzduší.
Podle § 16 odst. 7 zákona o ochraně ovzduší je každý povinen, je-li to technicky možné, u nových staveb nebo při  změnách stávajících staveb využít pro vytápění teplo ze soustavy zásobování tepelnou energií nebo zdroje, který není stacionárním zdrojem. Ovšem tato povinnost platí pouze, pokud energetický posudek neprokáže, že využití tepla ze soustavy zásobování tepelnou energií nebo zdroje energie, který není stacionárním zdrojem, není pro povinnou osobu ekonomicky přijatelné. Energetický posudek zpracovává energetický specialista podle zákona o hospodaření energií.

 
 
Posouzení ekonomické přijatelnosti SZTE

Podle § 9a zákona o hospodaření energií má stavebník, společenství vlastníků jednotek nebo vlastník budovy povinnost zajistit energetický posudek pro posouzení technické, ekonomické a ekologické proveditelnosti alternativních systémů dodávek energie při  výstavbě nových budov nebo při  větší změně dokončené budovy se zdrojem energie s instalovaným tepelným výkonem vyšším než 200 kW. Tato povinnost se vztahuje na případy, kdy povinné osoby mají v úmyslu v budově instalovat jiný než alternativní systém dodávek energie nebo přejít z alternativního systému dodávek energie na jiný než alternativní systém dodávek energie. Povinné osoby si mohou dobrovolně zajistit energetický posudek i v případě, že se jedná o zdroj energie s nižším instalovaným tepelným výkonem než 200 kW. Alternativním systémem dodávky tepelné energie se přitom podle § 7 odst. 1 písm. d) zákona o hospodaření energií. rozumí místní systém dodávky energie využívající energii z obnovitelných zdrojů, kombinované výroby elektřiny a tepla, soustavy zásobování tepelnou energií nebo tepelného čerpadla. Při vytváření energetického posudku postupuje energetický specialista podle vyhlášky č. 480/2012 Sb., v platném znění.
Významným ustanovením je rovněž § 13 odst. 2 zákona o hospodaření energií. Na jeho základě vydává Státní energetická inspekce (SEI) závazné stanovisko v řízeních prováděných obecnými stavebními úřady v případech, kdy je stanovena povinnost vypracovat energetický posudek podle § 9a odst. 1 písm. a). Jak je výše uvedeno, jedná se o případy budov se zdrojem energie s instalovaným tepelným výkonem vyšším než 200 kW.
Výklad zákona o hospodaření energií není v záležitosti působnosti SEI v oblasti hodnocení ekonomické přijatelnosti jednoznačný. Podle sdělení samotné SEI se ustanovení § 13 odst. 2 nevztahuje na případy hodnocení ekonomické přijatelnosti předpokládané zákonem o ochraně ovzduší. To znamená, že SEI nevydává závazné stanovisko k stavebnímu řízení, ve kterém by se vyjadřovala k ekonomické přijatelnosti změny způsobu vytápění. Nicméně SEI dle slov svých představitelů kontroluje správnost vypracovaných energetických posudků. Výsledkem této kontroly však může být v případě shledání nesrovnalostí pouze sankce pro zpracovatele vadného energetického posudku (energetického specialistu), nikoli jeho zrušení. SEI ani nemá nástroj, jak přímo donutit energetického specialistu nesprávný energetický posudek uvést do souladu s požadavky zákona o hospodaření energií nebo vyhlášky č. 480/2012 Sb. Jedinou institucí, která může donutit předkladatele energetického posudku k jeho nápravě, je podle názoru SEI stavební úřad. Do budoucna lze očekávat legislativní úpravu vyjasňující tuto záležitost.
Ministerstvo životního prostředí v roce 2017 vydalo Metodickou pomůcku odboru ochrany ovzduší k hodnocení ekonomické přijatelnosti využití tepla ze soustavy zásobování tepelnou energií nebo zdroje energie, který není stacionárním zdrojem.
  • Metodická pomůcka
  • Příloha č. 1 - Přehled povinných revizí a prohlídek kotelen dle platných norem a předpisů
  • Příloha č. 2 - Komentované příklady hodnocení ekonomické přijatelnosti tepla ze SZTE s využitím tabulkového procesoru
  • Příloha č. 3 - Vzorové příklady v souborech MS Excel

 
 
Účastenství provozovatele SZTE ve stavebním řízení a možnosti jeho obrany

Právo účastnit se stavebního řízení soudy opakovaně přiznávají pouze, pokud je vytápěný objekt stále napojen na SZTE. Dotčení práv držitele licence spatřují v možném ovlivnění rozvodů. Stačí i pouhá možnost tohoto ovlivnění a právo účastenství je přiznáváno.
Pro stavební úřad je relevantní pouze přímé dotčení vlastnických práv, nikoli sekundární důsledky odpojení na STZE (soukromoprávní oblast). Vlastnické právo je odpojením dotčeno, ohrožuje provozuschopnost soustavy, vyžaduje potřebu nového vyregulování, někdy i změnu provozního zařízení. (stanovisko JUDr. Ing. Josefa Staši, CSs.)
Doporučení zní: Neodpojovat odběrné tepelné zařízení, dokud neproběhnou veškerá řízení, i když nedochází k dodávkám, není smlouva, odběratel využívá jiný zdroj. Stále je možnost tuto situaci zvrátit.
Možnosti obrany provozovatele SZTE právními prostředky se odvíjí zejména od jeho účastenství ve stavebním řízení. Je nutné udělat vše pro to, aby stavební úřad provozovateli právo účastenství přiznal. Nejlepším způsobem je se stavebním úřadem komunikovat, aby zejména v případech, kdy se zahajuje řízení o zřízení nového tepelného zdroje v objektu napojeném na dálkové vytápění, byl provozovatel SZTE vždy uznán jako účastník řízení.
Účastník řízení má zejména právo:
a) podávat námitky, navrhovat důkazy a činit jiné návrhy, nahlížet do spisu,
b) podat odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu,
c) podat správní žalobu proti rozhodnutí odvolacího úřadu.

 
 
Dodatečné povolování staveb

V případě, že nebyly dodrženy požadavky § 77 odst. 5 EZ a odběratel tepelné energie změnil způsob vytápění, tedy zpravidla si zřídil náhradní nebo jiný zdroj tepelné energie, jedná se o nepovolenou stavbu a stavební úřad má vést řízení o odstranění stavby a dodatečném povolení stavby, pokud o ně stavebník požádá. Z judikatury pak vyplývají některé požadavky, které musí být při  řízení o dodatečném povolení stavby splněny.
Jednou z podmínek pro dodatečné povolení stavby je prokázání souladu s veřejným zájmem (rozsudek Nejvyššího správního soudu 3 As 11/2008). Důkazní břemeno leží na stavebníkovi nepovolené stavby.
Pojem veřejného zájmu při  dodatečném povolování staveb byl blíže definován v rozsudku Nejvyššího správního soudu (NSS) 7 As 46/2009.
Nepřípustnost paušálního dodatečného povolování judikoval Ústavní soud v nálezu III ÚS 403/98.
Kritéria pro dodatečné povolení stavby musí být minimálně stejná jako pro vydání stavebního povolení, nikoliv mírnější (NSS 6 As 64/2004).

 
 
Náhrada nákladů na změnu způsobu vytápění

Podle § 77 odst. 5 EZ veškeré vyvolané jednorázové náklady na provedení změny způsobu dodávky nebo změny způsobu vytápění a rovněž takové náklady spojené s odpojením od rozvodného tepelného zařízení včetně odstranění tepelné přípojky nebo předávací stanice uhradí ten, kdo změnu nebo odpojení od rozvodného tepelného zařízení požaduje.
Předávací stanice nebo tepelná přípojka jsou podle energetického zákona, ve znění účinném od 1. 1. 2016, částí rozvodného tepelného zařízení v případě, že k nim má distributor tepelné energie vlastnické nebo užívací právo, jinak jsou částí odběrného tepelného zařízení (§ 2 odst. 2 písm. c) bod 8 a bod 11 EZ).
Výše uvedené náklady mimo jiné charakterizoval rozsudek Nejvyššího soudu 33 Cdo 4273/2013 z 26. března 2014, podle něhož účelem není uhradit veškeré náklady, které vznikly od počátku dodávky tepelné energie až do jejího skončení, nýbrž pouze takové jednorázové náklady, které byly přímo vyvolány změnou nebo odpojením odběratele od RTZ.
Jedná se o náklady:
  • pro něž je charakteristická jejich jednorázovost a přímá souvislost se změnou nebo odpojením odběratele od rozvodného tepelného zařízení (výdaje vynaložené na samotné odpojení od zdroje tepla a vyregulování tepelné soustavy po odpojení odběratele),
  • které vznikly v okamžiku změny nebo odpojení odběratele, případně v rámci jim předcházející přípravy této změny nebo odpojení. Lze přitom připustit, že by mohlo jít o náklady vzniklé dodatečně, pokud se ovšem projeví jejich přímá souvislost s předcházejícím odpojením nebo změnou.

 
 
Judikatura

Oblast odpojování je výrazně ovlivněna rozhodovací praxí soudů, zejména pak Nejvyššího správního soudu (NSS), který působí sjednocujícím vlivem směrem k nižším soudním instancím a činnosti stavebních a jiných úřadů.
Základním rozsudkem v oblasti odpojování je rozsudek NSS 1 As 16/2006-54, který odkazuje na § 3 odst. 8 dřívějšího zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, avšak pro obdobnou úpravu v současném zákoně č. 201/2012 Sb. lze i nadále z rozsudku vycházet. Z něj mimo jiné vyplývají dva zásadní principy.
Prvním je povinnost stavebního úřadu vždy se zabývat a zkoumat splnění podmínek stanovených aktuálně v § 16 odst. 7 zákona o ochraně ovzduší, jelikož povinnosti právnických a fyzických osob v něm stanovené musí být splněny vždy, pokud jde o novou stavbu nebo změnu stavby stávající. A právě proto, že zákon posuzování kritérií technické proveditelnosti a ekonomické přijatelnosti blíže nespecifikuje, musí být z rozhodnutí stavebního úřadu seznatelné, jak splnění obou kritérií posoudil.
Druhým principem je, že posouzení ekonomické přijatelnosti využití soustavy zásobování tepelnou energií (dříve CZT) ve srovnání s navrhovaným záměrem zřízení vlastní plynové kotelny (nebo jiného zdroje vytápění) se provádí vždy z hlediska možností stavebníka, nikoli z hlediska provozovatele soustavy zásobování tepelnou energií, kde o ekonomické výhodnosti udržení co největšího počtu odběratelů tepla není pochyb.
Upozorňujeme rovněž na rozsudek NSS 7 As 162/2014-34 z 18. září 2014, ze kterého vyplývají některé důležité závěry:
  1. SZTE je stavbou ve smyslu § 2 odst. 3 stavebního zákona
  2. Podmínkami účastenství na stavebním řízení, které musí být splněny současně, jsou:
    • existence vlastnického práva (práva odpovídajícího věcnému břemeni),
    • práva osob mohou být prováděním stavby přímo dotčena.
  3. K  závěru o účastenství postačí pouhá možnost dotčení práv. Zda skutečně k dotčení dojde, má být až předmětem posouzení ve stavebním řízení.
  4. V tom, že stavba má zasáhnout do rozvodů, na které je stále napojena SZTE, spatřuje Nejvyšší správní soud možnost přímého dotčení práv vlastníka SZTE.
  5. Rozsudky 5 As 82/2013-56, 5 As 89/2013-50, 9 As 52/2011-159 potvrzují praxi, že s provozovatelem SZTE je v řízení o povolení změny stavby spočívající ve změně způsobu vytápění (popř. ohřevu TUV) jednáno jako s účastníkem řízení za předpokladu, že daný dům je stále napojen na SZTE.
Z rozsudku NSS 7 As 162/2014-34 citujeme:
„Je zcela nepochybné, že provozovatel SZTE by měl být informován o tom, jakým způsobem bude probíhat napojení na rozvody aktuálně napojené na SZTE, neboť to může ovlivnit, respektive při  chybném postupu i ohrozit fungování celé SZTE. Přinejmenším v tomto rozsahu by se tedy měl účastnit stavebního řízení a měl by také mít možnost uplatnit námitky dle ust. § 114 stavebního zákona.“
„Podnikatelský subjekt není garantem zákonnosti rozhodování správních orgánů. Dotčení práv tudíž nemůže spočívat toliko v tvrzeném rozporu stavebního záměru s jakoukoliv právní normou, bez vztahu k vlastnickému právu vlastníka SZTE. Nelze proto shledat důvod účastenství pouze v tom, že stavba je údajně v rozporu s ust. § 16 odst. 7 zákona o ochraně ovzduší případně v rozporu s veřejným zájmem.“
„Co se týče různých problémů technického rázu, změny hydraulických parametrů, snížení provozuschopnosti SZTE, zvýšení měrných a tlakových ztrát a nárůstu nákladů na dopravu tepla, nejedná se podle NSS o důsledky provedení stavebního záměru, nýbrž o důsledky ukončení soukromoprávního vztahu mezi provozovatelem SZTE a odběratelem. Jakkoliv je motivace stavebníka patrná a prováděná změna stavby má zřejmě vést k ukončení tohoto smluvního vztahu, jsou tyto skutečnosti na sobě zcela nezávislé. Stěžovatelkou uváděné důsledky zjevně nastanou i v případě, že by byl smluvní vztah ukončen, aniž by byl daný stavební záměr realizován.“
Rozsudek NSS 7 As 71/2012-39:
„Závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí (ekonomická a technická přijatelnost), ustanoví soud po slyšení účastníků znalce. Je-li posouzení skutkového stavu odvislé od odborných znalostí, je povinností soudu posoudit tyto okolnosti jen prostřednictvím odborníka bez ohledu na to, zda soudce disponuje potřebnými odbornými vědomostmi.“

 
 
Metodika MMR

Ministerstvo pro místní rozvoj vypracovalo v roce 2012 Metodickou pomůcku odboru stavebního řádu MMR „Změna způsobu vytápění v souvislosti s odpojením od SZTE“. Metodická pomůcka je v současné době z důvodu vývoje legislativy již zastaralá.
R
e
g
i
s
t
r
a
c
e